K tetování jsem se dostala vlastně náhodou kolem roku 1996, kdy mi bylo nabídnuto vyučit se v jednom z prvních tetovacích studií v Liberci, v Hornetu. Mým učitelem byl Tomáš Heller alias Pepa, který nyní vede uznávané studio na Novém Zélandu (Bohemiantattooarts.com).

V té době tetovaní lidé byli tak nějak odlišní, byla to rebelie, seberealizace. Navzdory tomu, co si o tom myslela společnost. To mne právě přitahovalo. Tetovat znamenalo učit se řemeslu, umět podle sluchu ladit strojky, pájet jehly, sterilizovat materiál ... byla to škola, kde jsem se opravdu dost naučila, hodně daleko od povrchních kurzů dnešní doby, které nyní chrlí nové tatéry.

Díky tomu, že je nyní tetování "módní záležitost", se vyrojilo množství tetovacích studií, které vyrábí kilometry pomalovaných kůží. Málokdy se mi přesto stane, že se za tetováním ohlédnu, protože mě zaujme.

Potřebuji dělat věci jinak. Mám ráda osobitost svých zákazníků, kteří nemají tetování jako pouhý obrázek, ale mají v něm schováno něco z jejich životů. Nutí mne přemýšlet, jak jejich představy realizovat, nakreslit a přenést na kůži. Proto mám ráda svojí práci …